Pamatuji si ten moment, jako by to bylo včera. Propletli jsme se úzkými uličkami a najednou stojíme na kruhovém náměstí a před námi obrovská bílá stupa zvaná Boudhanath. Nad hlavami se nám třepotají tibetské vlaječky, v nosech nás zaštípe vůně vonných tyčinek a v pozadí slyšíme modlitby, drncání kovových modlitebních mlýnků a všeobecný ruch z ulice. Kolem proudí turisti, ale i tibetské babičky a dědové, pro které je tato stupa významným poutním místem. My ale nejsme schopni pohybu. V rukách držíme svoje kola, hloupě se usmíváme a střídavě koukáme na sebe a na obrovské Budhovy oči, které na nás shlížejí z výšky. Jo, jsme tu. Dokázali jsme to. Konečně jsme v Nepálu, v zemi, která byla vždycky na prvním místě v pomyslném seznamu vysněných zemí.

První dny trávíme v Kathmandu. Kola jsme smontovali dohromady hned v hotelu u letiště. Naštěstí kola let přežily a tak jsme se mohli následně přesunout více do centra města. Opět jsme využili služby Warmshower a ubytovali jsme se v domě nepálské legendy, u chlapíka jménem Pushkar. Pushkar projel na kole asi 160 zemí (včetně České Republiky) a následně vylezl i na samotný Everest. Jeho dům je taková oáza pro cyklisty a my tak měli možnost poznat nové tváře a vyměnit si svoje zkušenosti a zážitky s dalšími cyklocestovateli.

Následující dny byly ve znamení odpočinku, prozkoumávání města a ochutnávání pro nás zcela nové kuchyně. Dal Baht tedy čočkovou polévku/omáčku, kari, pálivé pickles a rýži jsme si zamilovali na první sousto. Nebo MoMo knedlíčky. A Masala čaj. Naše vegetariánská srdíčka a chuťové pohárky zaplesaly radostí:-)

I když se nám v Kathmandu celkem líbilo, pomalu ale jistě nás to táhlo do hor. Nejdřív jsme se ale museli dostat do Pokhary. Cestu po dálnici jsme zavrhli rovnou a místo toho naplánovali týdenní přejezd po úpatí Himálají.

Kathmandu jsme opustili 31.3. a hned ten první den byla taková názorná ukázka toho, co nás ten týden bude čekat. Nejdřív jsme se vyškrábali do výšky cca 1800m n.m., abychom následně sjeli do 500m n.m. a pak zase nahoru. Chvílemi jsme jeli po celkem slušné asfaltce, chvílemi (většinou) po rozbité a vymleté kamenité „cestě“. Do prvního ubytka jsme dojeli pozdě opoledne, kompletně zaprášení, upocení, ale kupodivu spokojení a šťastní, že jsme zase na cestě.

Další dny probíhaly v podobném duchu. Kamenitá cesta nás každý den vedla údolím pomalinku nahoru až do sedla, abychom se mohli na chvilinku pokochat a pak zase drkotat po kamenech dolů. A pak zase nahoru. Kolem nás byly jenom kopce a nekončící řady políček, umně vybudovyných i v těch nejstrmějších svazích. Místní na nás koukali, někdy se usmívali, někdy nechápali, co to tam vlastně děláme. A vlastně ani já jsem ve slabších chvilkách nechápala, proč se tam tak trápíme a přemýšlela, že jestliže už tady „dole“ je to takhle náročné, co teprv budu dělat tam „nahoře v horách“…?

Naštěstí čtvrtý den jsme měli naplánovaný odpočinkový den ve městě Gorkha, bývalé hlavní město Nepálu. Birendra, kluk, kterého jsme poznali díky Warmshower se o nás moc hezky postaral, ukázal nám bývalý královský palác a chrám a my se cítili zase odpočatí. Dokonce se k nám připojil následující den na část naši trasy, což bylo příjemné zpestření.

Po sedmi dnech a (pouhých?) 270km jsme konečně dojeli do Pokhary, kde už na nás čekal Gary. Angličan, kterého jsme potkali jedno odpoledne na Timber trailu ještě na Novém Zélandu půl roku zpátky. Už tehdy jsme si celkem padli do noty to nejen proto, že stejně jako my bajkoval Tour Aoteraoa v opačném směru, než byla doporučena. Když jsme si pak někdy v půlce února psali, kde se zrovna nacházíme a že by bylo fajn se znovu potkat, moc jsme nevěřili, že by to mohlo klapnout. Ale klaplo to. Jeho nadchnul náš nápad projet kolem Annapuren na kolech (opačném než doporučeném směru, jak jinak) a nás možnost bajkovat ve třech. Tak jsme tady. Kapitola Bikepacking kolem Annapuren může začít!

3 thoughts on “Vysněný Nepál”

  1. Tento článek mě úplně vtáhl na chvíli do Nepálu. Pěkně napsané! Jestli se pak chystáte projíždět Střední Asii a třeba i Pamir Highway, tak dejte vědět, ať vám třeba dáme pár tipů. Hodně štěstí. Zdraví Jozef alias cyklokočovník

    1. Ahoj Jozefe moc děkujeme za komentář. Jsme v Pokhaře a plánujeme projetí Pamir Highway z Dushanbe do Oshe a pak pokračkvat do Bishkeku odkud vlakem přejedeme do Petrohradu. Určitě se za žádné tipy zlobit nebudeme. 🙂

      1. Jo tak fajn, bikovali jsme takové kolečko před čtyřmi lety v červenci (Tashkent – Samarkand – Dushanbe – Khorog – Murgab – Osh – Fergana – Tashkent), tak se vám ozvu na facebooku.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: