Oba dva s Daškou jsme velice aktivní a máme rádi různé sporty, obzvláště pokud si je můžeme užívat venku.
Mám rád pohyb v kopcích a na horách, a nejlepším stylem, jak si toto prostředí užívat, je trailový běh. S během jsem začal jako trénink pro lezení, jenomže samotný běh se mi zalíbil natolik, že jsem se v posledních třech letech zúčastňoval ultra-trailových závodů a lezení trošku zanedbával. To se ale velice brzy změní. Za deset dní mě čeká závod na 100km kolem naší milované Wanaky. Je to poprvé, co jsem věnoval pět měsíců strukturované přípravě, a tak doufám, že se mi to vyplatí a dosáhnu svých cílů. Jakmile budu mít tento běh zasebou, budu se opět více věnovat lezení, bajkování a józe.
Běžecké horečce propadla i Daška. Ta se nyní připravuje na svůj první trailový maraton. Ne, že by ještě nikdy maratonskou vzdálenost neušla/uběhla, ale pro tento závod si stanovila cíl, že ho uběhne od startu do cíle. Závod je v březnu, takže má ještě nějaký čas řádně trénovat a já doufám, že neztratím veškerou fyzičku, kterou jsem budoval na svou stovku. Dašce jsem totiž slíbil, že s ní poběžím a budu ji dělat podporu přímo na trati.
Pokud zrovna neplníme tréninkový plán a občas si dovolíme vypadnout z běžeckého tempa, snažíme se alespoň někam vystoupat, ať máme rozhledy a užijeme si krásy našeho okolí. Náš poslední výlet byl na chatu French Ridge a do sedla Quarterdeck pod horou Aspiring. Byla to dobrá kompenzace vytrvalostního tréninku. První den výstup na chatu v šesti a půl hodinách. Druhý den začíná brzo. Vstáváme ve čtyři ráno a chatu opouštíme v pět. Protože je to Daščina první túra po ledovci, jsme pomalejší a opatrnější. Nicméně přelezla trhlinu a připadala si drsně, když lezla v asi 50° strmém sněhovém poli. Do sedla se dostáváme něco po deváté ráno a dopřáváme si výhledu na Mt. Aspiring, ledovec Bonar a okolní vrcholy. Protože nás čeká ještě cesta zpět na parkoviště, vynecháme vrchol Mt. French, který je ještě asi o 200 výškových metrů výše, a zahajujeme sestup k chatě. Po občerstvení a odpočinku na chatě vyrážíme zpět dolů do údolí. K autu dorážíme před západem slunce, někdy kolem půl desáté večer. Byl to výživný ale úžasný víkend na horách.
No a pokud zrovna nechodíme po horách, navštěvujeme místní jógové studio a nebo cvičíme jógu u našich Anglických kamarádek na zahradě. Taky se těšíme, až si letos půjčíme SUP (Stand Up Paddleboard – větší nafukovací surfové prkno, na kterém stojíte a pádlujete). Taky si zajdeme zajezdit na kolech do bajk-resortu Cardona, ať si začneme zvykat na prašné cesty a traily.
Dašku jsme přihlásili na několika týdenní bajkový kurz věnovaný pouze holkám. Od kurzu čekáme, že se Daška rozjezdí, zvedne si sebevědomí a nebude mít takový strach při sjezdech a na užších stezkách.
