V tomhle článku, bych rád shrnul, jak jsme se posunuli v rámci plánování a příprav na naši cestu a jaké jsou naše nejbližší plány.
Je to přes pět měsíců od okamžiku, kdy jsme si s Daškou řekli, že pojedeme domů, a že pojedeme domů na kolech. Před sebou máme ještě asi pět měsíců plánování a chystání se (psychicky i fyzicky). Čím dále tím vice cítíme, jak všechno dostává tvar, barvy a hmotu. Víme, že se ten “šílený” nápad začíná stávat skutečností a společnými silami v tomto okamžiku vytváříme naši budoucnost.
Kola, na kterých pojedeme domů, jsme pořídili teprve před cca dvěma měsíci. Někteří by si možná mysleli, že nejlepší je peníze investovat do zlata. No, my máme poněkud jiný názor a naše ušetřené peníze jsme vložili do ocele, tedy do neodpružených horských kol s ocelovými rámy. Mohla by se zde otevřít diskuze o tom, proč jsme vybrali takové a makové kola. Důvod je prostý: mít co nejméně věcí, které by se mohly porouchat, a ty, co se porouchají, abychom si mohli sami opravit. Podrobný přehled toho na čem pojedeme a co s sebou budeme vláčet, si můžete přečíst na stránce VYBAVENÍ.
Od té doby, co máme kola, víme, že se posunujeme malými krůčky kupředu. Kromě toho, že tvrdě pracujeme v našich zaměstnáních, také se noříme v turistických průvodcích a pomalu ale jistě značíme naši plánovanou trasu do mapy. Z původního plánu, tedy přeletět trasu Auckland – Bangkok a projet Jihozápadní Asii proti směru hodinových ručiček, jsme ustoupili a namísto do Bangkoku poletíme do města Chiang Mai na severu Thajska. Touto změnou získáme 30 dní na probádání pro nás atraktivnější severní část Thajska, odkud budeme dále pokračovat ve směru hodinových ručiček do Laosu, Vietnamu, Kambodži a zpět do Thajska, kde po pozemním přechodu máme pouze 15 dní na přesun do Myanmaru (Burmy). Naši plánovanou a postupně obnovovanou trasu můžete sledovat ZDE. Trasa do Kambodži je víceméně jasná, nyní se prokousáváme informacemi o Myanmaru, konkrétně jak získat povolení ke vstupu do určitých oblastí a hlavně k překročení hranic mezi Myanmarem a Indií, kde není stoprocentně jisté, jestli bude hraniční přechod v době našeho pobytu v Myanmaru otevřen. Pro vstup do Indie budeme navíc muset žádat o klasická turistická víza, která stojí 245NZD/os (eVisa za 50USD jsou platná pouze pro letiště a lodní přístavy). Tady jsme přemýšleli o přeletu z Bangkoku rovnou do Nepálu, ale tím bychom si narušili ideu minimalizování našeho cestování pouze na jeden přelet a zbytek cestování pozemní dopravou a vlastní silou. Zkusíme tedy přejít hranici mezi Myanmarem a Indií pozemním přechodem i za vyšší cenu a s rizikem, že se budeme muset otočit a nakonec letět z Bangkoku do Indie nebo Nepálu. Nechť při nás stojí veškerá božstva.
S vízy do Indie to teprve začíná. Pro naši cestu budeme potřebovat dopředu vyřídit i víza do Číny plus speciální povolení pro návštěvu Tibetu, a dále víza do Mongolska a Ruska. A žádná se prý nezískávají lehce. Zvlášť pokud nežádáte ze země, ve které máte občanství/pas.
V mezičase se snažíme jezdit na nových kolech, abychom vychytali mouchy jezdecké technice a aby si naše zadky zvykali na nová kožená sedla. Naposledy jsme si projeli Welcome Rock Trail – 27km okruh v nádherné přírodě. Pokud nám to čas a počasí dovolí, podnikáme Weekend Coffee Rides, tedy víkendové jízdy na místních trailech spojené s přípravou kávy v drsných podmínkách Nového Zélandu. Zároveň se učím používat video/foto techniku ze sedla mé ocelové opičky (model našich horských kol je nazván Karate Monkey), abych dodal co nejlepší záběry kamarádovi Michalovi, a ten mohl produkovat film o naší cestě.
Než natvrdo udeří novozélandská zima, doufáme, že se nám konečně povede uskutečnit nějaký vícedenní bikepackingový výlet. Doprava brašen od našeho nejlepšího sponzora Acepac je totiž na spadnutí, a my se na brašny těšíme jako děcka na Ježíška.
Buďte stále na příjmu, brzy snad dokončím video z bajkování Welcome Rock Trailu.