O Swift Solstice Campout jsme se dozvěděli na začátku června.
Sbalit věci na stanování/kempování/táboření a něco na večeři a vydat se stejně jako stovky (tisíce?) dalších bikepackerů po celém světě oslavit letní slunovrat (21. června) a nejdelší den v roce venku v přírodě? Jsme pro! Mělo to jen jeden háček. Na Novém Zélandu jakožto na celé jižní polokouli slavíme v tento den slunovrat zimní. Zima je v plném proudu, Slunce je na obloze nejníže a den trvá jen několik hodin.
Tato skutečnost ale naštěstí neodradila Matta z Good Rotations (místní bajkový krámek), aby naplánoval na první víkend po slunovratu cca 50km trasu k nedalekému jezeru Hawea.
Váhala jsem téměř do posledního dne. Neměli jsme ještě své brašny a nebyla jsem si jistá, jestli se mi povede sbalit dostatek teplého oblečení, abych v noci neumrzla a zároveň to všechno uvezla na kole. Nakonec ale zvítězila zvědavost a touha strávit po dlouhé době večer venku u ohně. Matt nám půjčil brašny, zkontrolovali jsme počasí a s tím, že mrznout by nemělo, jsme sbalili jen to nejdůležitější a ještě nám zbylo dost místa.
Hlavní skupinka bikepackerů vyrážela v sobotu kolem 11 dopoledne z centra Wanaka. Vzhledem k tomu, že jsem ještě ráno musela do práce, oželeli jsme prvních 20km, naložili jsme kola na auto a po jedenácté vyrazili směrem k městečku Hawea na břehu stejnojmenného jezera. Zde jsme se sešli s Megan a krátce nato i s celou bandou. Proběhlo krátké občerstvení, seznámení a pak už jsme konečně šlápli do pedálů.
Vůbec jsem netušila, jak se (relativně) plně naložené kolo bude chovat, ale po pár metrech jsem byla mile překvapena, jak dobře se šlape. A podle širokého úsměvu na Kubově tváři jsem usoudila, že je na tom obdobně. Na zahřátí jsme projeli singletrack kolem vody a pak jsme se napojili na 4WD track který kopíroval celý východní břeh jezera. Čím více jsme se vzdalovali od civilizace, inverzní oblačnost se začala rozpouštět a my si užívali nádherného počasí. Cesta příjemně ubíhala, nikam se nespěchalo, jen posledních 5km kvůli horšímu terénu a naakumulované únavě z celého dne už bylo náročnější. Poslední vytlačení kola, sjezd a hotovo. Dojeli jsme na travnatý plácek hned u vody a za zbytků světla jsme rychle postavili stany a rozdělali oheň.
Každý táborák je nezapomenutelný. A o těch v dobré společnosti a v nádherné přírodě to platí dvojnásob…
Ráno nás vzbudil mírný déšť. Na náladě to naštěstí neubralo, navíc bylo díky oblačnosti přes noc o poznání tepleji než jindy, a než jsme se sbalili, déšť ustal a bylo zase hezky. Zpátky jsme se vraceli po stejné cestě každý svým tempem s dalšími fotícími a kochajícími pauzami.
Kolem druhé odpolední jsme se všichni zdárně sešli opět v Hawea a zabrali terasu místní restaurace, abychom si vychutnali zasloužené pivo/kafe a něco teplého do žaludku. Chvíli jsme si užívali poslední sluneční paprsky a rekapitulovali celý výlet a pak už byl nejvyšší čas vydat se zpátky domů.
Doma vybalujeme věci a padá na nás únava. Nemusíme si s Kubou nic říkat. Je nám oběma jasné, že po tomhle výletu jsme si bikepacking nadobro zamilovali…
Moc pekny clanek i fotky 🙂