O Swift Solstice Campout jsme se dozvěděli na začátku června.
Sbalit věci na stanování/kempování/táboření a něco na večeři a vydat se stejně jako stovky (tisíce?) dalších bikepackerů po celém světě oslavit letní slunovrat (21. června) a nejdelší den v roce venku v přírodě? Jsme pro! Mělo to jen jeden háček. Na Novém Zélandu jakožto na celé jižní polokouli slavíme v tento den slunovrat zimní. Zima je v plném proudu, Slunce je na obloze nejníže a den trvá jen několik hodin.

Tato skutečnost ale naštěstí neodradila Matta z Good Rotations (místní bajkový krámek), aby naplánoval na první víkend po slunovratu cca 50km trasu k nedalekému jezeru Hawea.

Váhala jsem téměř do posledního dne. Neměli jsme ještě své brašny a nebyla jsem si jistá, jestli se mi povede sbalit dostatek teplého oblečení, abych v noci neumrzla a zároveň to všechno uvezla na kole. Nakonec ale zvítězila zvědavost a touha strávit po dlouhé době večer venku u ohně. Matt nám půjčil brašny, zkontrolovali jsme počasí a s tím, že mrznout by nemělo, jsme sbalili jen to nejdůležitější a ještě nám zbylo dost místa.

Hlavní skupinka bikepackerů vyrážela v sobotu kolem 11 dopoledne z centra Wanaka. Vzhledem k tomu, že jsem ještě ráno musela do práce, oželeli jsme prvních 20km, naložili jsme kola na auto a po jedenácté vyrazili směrem k městečku Hawea na břehu stejnojmenného jezera. Zde jsme se sešli s Megan a krátce nato i s celou bandou. Proběhlo krátké občerstvení, seznámení a pak už jsme konečně šlápli do pedálů.

Vůbec jsem netušila, jak se (relativně) plně naložené kolo bude chovat, ale po pár metrech jsem byla mile překvapena, jak dobře se šlape. A podle širokého úsměvu na Kubově tváři jsem usoudila, že je na tom obdobně. Na zahřátí jsme projeli singletrack kolem vody a pak jsme se napojili na 4WD track který kopíroval celý východní břeh jezera. Čím více jsme se vzdalovali od civilizace, inverzní oblačnost se začala rozpouštět a my si užívali nádherného počasí. Cesta příjemně ubíhala, nikam se nespěchalo, jen posledních 5km kvůli horšímu terénu a naakumulované únavě z celého dne už bylo náročnější. Poslední vytlačení kola, sjezd a hotovo. Dojeli jsme na travnatý plácek hned u vody a za zbytků světla jsme rychle postavili stany a rozdělali oheň.

Každý táborák je nezapomenutelný. A o těch v dobré společnosti a v nádherné přírodě to platí dvojnásob…

Ráno nás vzbudil mírný déšť. Na náladě to naštěstí neubralo, navíc bylo díky oblačnosti přes noc o poznání tepleji než jindy, a než jsme se sbalili, déšť ustal a bylo zase hezky. Zpátky jsme se vraceli po stejné cestě každý svým tempem s dalšími fotícími a kochajícími pauzami.

Kolem druhé odpolední jsme se všichni zdárně sešli opět v Hawea a zabrali terasu místní restaurace, abychom si vychutnali zasloužené pivo/kafe a něco teplého do žaludku. Chvíli jsme si užívali poslední sluneční paprsky a rekapitulovali celý výlet a pak už byl nejvyšší čas vydat se zpátky domů.

Doma vybalujeme věci a padá na nás únava. Nemusíme si s Kubou nic říkat. Je nám oběma jasné, že po tomhle výletu jsme si bikepacking nadobro zamilovali…

One thought on “Lake Hawea Swift Campout 2017”

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: