Radost a pláč, tak by se dal popsat první den s novými brašnami, které dorazili za námi na jižní polokouli.

Sotva dosnídám, celý nadšený, vytahuju z garáže kolo a přemisťuji jej na sluncem zalitou terasu. Vzápětí se prohrabuji krabicí a vybírám svou barevnou kombinaci tyrkysově modrých a šedých bikepackingových brašen Acepac. Začínám řídítkovou brašnou, pak brašničkami na lahve, rámovkou, sedlovkou a nakonec i jedna z brašen na přední vidlici. Po hodině zkoumání, hraní si s brašnami a cpaní objemného péřového spacáku do řídítkové brašny je dokonáno a chci si pořídit první fotku téměř kompletně osedlaného kola.


Beru špalek, podepřu jím kolo, hrnu se k foťáku, cvak.., cvak.., nádhera! V tom vítr změní svůj směr a kolo jde k zemi. Po tupé ráně a zděšení počítám ztráty. Nic hrozného se nestalo, až na ohnutou brzdovou páčku. To půjde narovnat, pomyslím si. Ještě před obědem beru kolo do garáže, sahám pro kleště a jdu na věc. První dva pokusy se nevydařily, neb se kleště smekaly. Do třetího pokusu jsem se opřel trošku více a výsledkem byl ulomený ohnutý konec hliníkové páčky.

Po pádu

No, jestli to takhle půjde dále a já budu ničit kolo, aniž bych na něm někam vyjel, tak to abych začal šetřit na další tři, které cestou budu muset koupit.

P.S. Ty brašny jsou boží!!!

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: