Radost a pláč, tak by se dal popsat první den s novými brašnami, které dorazili za námi na jižní polokouli.
Sotva dosnídám, celý nadšený, vytahuju z garáže kolo a přemisťuji jej na sluncem zalitou terasu. Vzápětí se prohrabuji krabicí a vybírám svou barevnou kombinaci tyrkysově modrých a šedých bikepackingových brašen Acepac. Začínám řídítkovou brašnou, pak brašničkami na lahve, rámovkou, sedlovkou a nakonec i jedna z brašen na přední vidlici. Po hodině zkoumání, hraní si s brašnami a cpaní objemného péřového spacáku do řídítkové brašny je dokonáno a chci si pořídit první fotku téměř kompletně osedlaného kola.
Beru špalek, podepřu jím kolo, hrnu se k foťáku, cvak.., cvak.., nádhera! V tom vítr změní svůj směr a kolo jde k zemi. Po tupé ráně a zděšení počítám ztráty. Nic hrozného se nestalo, až na ohnutou brzdovou páčku. To půjde narovnat, pomyslím si. Ještě před obědem beru kolo do garáže, sahám pro kleště a jdu na věc. První dva pokusy se nevydařily, neb se kleště smekaly. Do třetího pokusu jsem se opřel trošku více a výsledkem byl ulomený ohnutý konec hliníkové páčky.
No, jestli to takhle půjde dále a já budu ničit kolo, aniž bych na něm někam vyjel, tak to abych začal šetřit na další tři, které cestou budu muset koupit.
P.S. Ty brašny jsou boží!!!
