Mám pocit, že si dáváme více odpočinkových dnů, než je zdrávo. Po dni a půl v Thatonu vyrážíme směrem Chiang Rai podél řeky Kok. Když jsem před rokem plánoval naši trasu po Thajsku, zadal jsem do mapy špendlík i pro toto město, nicméně jsem přes něj nedokázal vymyslet nějakou trasu. Díky projektu Riding Wild (pár, který bajkuje kolem světa) a Daščině zapálenosti do čtení cestovatelských blogů jsme mou zamýšlenou trasu změnili a vydali se z města Thaton na jihozápad.
Je to náš třetí týden v Thajsku a tak už více, nebo spíše méně víme, co čekat od místních cest. Následujíc trasu Riding Wild se prodíráme kopcovitým terénem podél řeky až do malinkého národního parku Lam Nam Kok, kde je naše další kempovací místo hned vedle horkého pramenu, jehož voda má teplotu 56°C. Unaveni z horkého dne, prudkých kopců a hliněné cesty jsme postavili stan na bambusové platformě, snědli všech pět porcí čínských polívek rodinného balení a po rozmlouvání o smyslu naší cesty šli spát. Následující den jsme byli probuzeni hlukem z okolních stanů a syčením smažícího se jídla v pánvích kempuchtivých Thajců. Bylo šest hodin ráno. Brzké vstávání ale neznamenalo dlouhý den. Měli jsme dojet pouze do asi 25km vzdáleného Chiang Rai.
Kilometr od kempu byla vesnice a v ní termální lázně. Nemohli jsme odolat! Pro naše skvělé plánování bylo pondělí a veřejný bazén za 30THB na osobu byl z důvodu čištění zavřený, kdo by to byl čekal. Naštěstí zde byly ještě soukromé bazénky a za příplatek 10THB na osobu jsme si prohřáli naše unavené těla. Po půl hodině jsme měli dost a unaveni horkou lázní jsme vyrazili směrem do Chirang Rai. Podle mapové appky Gaia GPS a našich zkušeností jsem měl původně obavy z profilu dnešní cesty. Nicméně jsem se velice rád mýlil, cesta byla vesměs rovinná a v poledne jsme byli ve městě. Odpoledne jsme začali kávou v kočičí kavárně (Cat ‚n‘ a Cup) a pokračovali odpočinkem. Kde jinde bychom měli mít večeři než na Chiang Raiském Nočním bazaru. Daška někde četla o thajském „horkém hrnci“ (Hot Pot), a tak padlo rozhodnutí ho vyzkoušet. Na stole nám po chvíli přistál košík s čerstvou zeleninou, hliněný mikrogril s rozžhaveným uhlím a hliněným hrncem s vývarem. Na nás bylo veškerou zeleninu, hřiby a vajíčko vložit do hrnce, směs si dochutit dle libosti a sníst. Celá sranda nás stála 70THB a nebýt v cyklo-módu, asi bychom se z toho i najedli. Hostina pokračovala fritovanou zeleninou a zmrzlinou v kokosové skořábce s kokosem, mangem a sticky rice (lepivá rýže). Celý noční bazar byl rozdělen do dvou částí, jídelní a pak té, kde jsme si mohli nakoupit od obrazů přes oblečení až po nejmenší cetku cokoliv. V obou částech bylo pódium s programem. U jídla nás bavili tranvestiti zpívající na playback a na tržnici pak opravdoví muzikanti hrající a zpívající tradiční thajskou muziku.
Naši pauze v Chiang Rai nemohla uniknout návštěva tzv. Bílého Chrámu (White Temple – Wat Rong Khun) Nejedná se o klasický chrám ale spíše o uměleckou galerii. Fůze umění v podobě architektury, sochařství, malířského umění a buddhismu v podobě chrámového komplexu, který láká obrovské množství turistů. Když jsme dorazili na místo, byli jsme v šoku. Stovky turistů dirigovány ostrahou s megafonem. „Prosím, nezastavujte se! Uvnitř nefoťte! Prosím posuňte se!“ Bez takových pokynů bychom tam stáli asi ještě dnes. Davy selfiechtivých turistů před sněhobílým chrámem. A co je vlastně zvláštní na tom místě? Celý chrám je navrhnut thajským umělcem, který se nebál zasadit prvky moderní doby jako kladné a záporné filmové hrdiny do nástěnných maleb a nebo je ztvárnit sochařsky. Všechny malby jsou pak laděny do moderního realismu. Přestože se jedná o organizovaný blázinec, návštěvu White Temple doporučuji každému, ať se jedná o buddhistického laika nebo nadšence moderního umění. Každého návštěva obohatí. Naši zastávku v Chiang Rai jsme ještě zakončili tradiční thajskou masáží, protože co by to bylo za návštěvu Thajska bez masáže.
Začali jsme si zvykat očekávat neočekávané a vůbec jsme si nedokázali představit situaci, která se nám stala v dalším městě na naší trase na sever. Zarezervovali jsme si ubytování v resortu ve městě Mae Chan, a protože nám nevadí spát ve stanu a tahle nabídka byla na internetu, vzali jsme ji. Ve snu nás ale nenapadlo, že budeme kempovat, na naše poměry, v pěti hvězdičkovém resortu s bazénem, restaurací a vším servisem. Na recepci mladík v obleku s kravatou a já v upoceném merinu a špinavých kraťasích, začínám se smát. Mladík nám ukazuje, kde tříčlenný tým z personálu připravuje naše lože ve stanu. Za chvíli jeden člověk z personálu přináší postelové madrace, a další člen týmu prostěradlo, polštáře a deky. V tu chvíli jsem měl dost a smál se jako měsíček. Aby se vše vykompenzovalo, měli jsme k dispozici studenou sprchu vedle bazénu. I když se jednalo o luxusní resort, anglicky vládli pouze zmíněný mladík v obleku a majitelka celého resortu, která tlumočila naši vegetariánskou objednávku naší osobní servírce, která nám byla téměř celou dobu v zádech, aby nám dolévala čaj do našich malých hrníčků. S dobrou náladou jsme ulehli do našeho stanu a snuli.
Další zastávka Zlatý Trojúhelník! Místo, kde se stýkají tři státy Thajsko, Myanmar a Laos, a taky pašovalo opium. Protože Maechan leží na dálnici vedoucí na sever, chvíli nám trvalo se dostat z rušné silnice, ale nakonec jsme byli potěšeni i krásnou hliněnou cestou vedoucí mezi poli s ananasy. Připadal jsem si jako malé dítě, měl jsem radost z cesty, kterou jsme jeli a taky z toho, že jsem viděl jak roste tropické ovoce, které můžeme vidět u nás pouze v určité roční době. Radost mě ale přešla, když jsme přijeli do místa, kde jsme zamýšleli přespat. Na mapě a fotkách pohodově vypadající místo s možností se ubytovat v típí, jurtách a nebo v hliněných domech zelo prázdnotou. V jídelně binec a prach, rozsvícená světla, i když byl den a vše vypadalo, jako by tady proběhla policejní razie proti drogové mafii. No nic, nezbývalo nám, než se otočit a pokračovat přímo do místa zvané Golden Triangle. Městečko žijící vyloženě z turistů, kteří tudy projíždějí na sever do Myanmaru a nebo na jih do Laosu. I tady to vypadá poněkud ospale jako pod vlivem opia. Ubytujeme se, domácího usmlouváme na 400THB namísto 500 a jdeme se najíst. Ráno se moc nezdržujeme. Uděláme pár fotek, mrkneme na řeku Mekong, která je tak trochu symbolem naší cesty po Jihovýchodní Asii a jedeme o deset kilometrů dále do města Chiang Saen, abychom měli další den trošku kratší.
Z Chiang Saen nám zbývá poledních 50km do pohraničního města Chiang Khong u hranic s Laosem. Taky nedokážeme pochopit, že naše cestování severním Thajskem končí. Vyrážíme na naši poslední bajkovou jízdu a máme odvahu jet zkratkou přes kopce a lesy, když už máme ty horské kola. Odjeli jsme prvních 20km a navigace nás zavedla na parádní nezpevněné cesty přes kaučukové farmy. Užívali jsme si to, ale bylo po poledni a tak jsme se rozhodli pro obědovou pauzu. Pak jsme se „ztratili.“ Navigace se nechtěla chytnout a tak jsme zavelel sjet do nejbližší vesnice a odtud se dále napojit na naši trasu. Když na nás ve vesnici s čínskou populací zavolal chlapík z okénka projíždějícího auta, kam jedeme, odpověděl jsem mu a ukázal náš směr přes kopce. Na to odpověděl, že tam žádná cesta není, popojel a odbočil do zahrady jeho domu. Když jsme míjeli vjezd, houknul na nás podruhé, abychom šli ochutnat čínský čaj. Kývnul jsem na Dašku, aby vjela do zahrady a chvilku si odpočinula. U čaje jsme se dozvěděli o situaci v přilehlých lesích. Prý tam se tam pohybují komunističtí partyzáni a drogoví dealeři a cesta v odpoledních hodinách není bezpečná. S informacemi jsme s Daškou přijali i fakt, že se náš den protáhne. Poděkovali jsme za čaj, udělali společnou fotku a vyrazili 60km dlouhou oklikou k našemu cíli, k hranicím s Laosem. Do města Chiang Khong jsme dorazili unavení a hladoví. Ubytování jsme měli zařízené, nezbývalo nic jiného než zahnat hlad. Poslední thajská večeře byla slavnostní, vegetariánský burger a hranolky, co více si přát. Následující ráno zbývalo sehnat snídani, vyměnit thajské báthy na americké dolary a dostat se na hraniční přechod. Až na nevelké porce jídla byl sever Thajska super a užili jsme si ho.
Thajská statistika:
Ujetá vzdálenost: 808,3km
Nastoupané metry: 12085m
Počet dnů v sedle: 24,5 dnů včetně 8 dnů volna
Nocí ve stanu: 5
Deštivé dny: 0
Pády: stále 2:2
Servis kol: 0
