Dvacátého února podruhé vstupujeme na území Thajského království a máme z toho dobrý pocit. Je to jako bychom se vraceli domů, nebo alespoň do naší oblíbené dovolenkové destinace. Na hranicích jsou na nás hodní a vše probíhá hladce. Máme třicetidenní víza, což nám umožňuje volnější tempo a možnost kempovat v národních parcích, které máme po cestě do Bangkoku.

Rozdíl mezi Kambodžou a Thajskem je obrovský. Kvalita cesty se zvýšila, objevily se lesy a krajina se více zazelenala. Je to velice zvláštní pocit, tenhle rozdíl zažít na vlastní kůži. Je to jakoby vedle sebe stála luxusní vila se zavlažovaným trávníkem a udržovanou zahradou a dřevěná chatrč s vyprahlou půdou všude kolem. Nepopírám, že jsme si užívali pocit opět být v rozvinutější zemi, kdy máme zaručen jídelní standard v podobě řetězce obchodů 7Eleven nebo stánků s ledovou kávou a ledovým thajským čajem. I přes to všechno jsme pořád v jihovýchodní asii a vegetariánské jídlo zde není samozřejmostí. Nicméně jsme v hledání vegetariánské stravy zběhlí a jenom oprašujeme to, co jsme se před třemi měsíci naučili.

Od hranic s Kambodžou vyrážíme na jiho-západ k národním parkům Thap Lan a Khao Yai. V prvním zmíněném kempujeme asi 700m nad údolím s výhledem na západ slunce. Ačkoliv je tenhle kemp docela rušný, atmosféru místa si užíváme. Co nás ale trošku v této oblasti štve je celkový přístup k podnikání. Od národního parku Thap Lan do národního parku Khao Yai je to asi 90km podél severních svahů národních parků, kde by člověk pohledal rozumného ubytování. Celá tahle oblast podlehla mamonu peněz a nesmyslnému stavění předražených resortů a ubytování. Není divu, že tyhle ubytování zejí prázdnotou a pomalu chátrají. My jsme díky tomuto faktu hnáni do 87km vzdáleného městečka Pak Chong, které není výjimkou a i zde se nacházejí předražené restaurace, ubytování a luxusní rezidence, čekající na své kupce. Korunu tomu všemu šílenství dává území nazvané Toscana Valley, replika toskánské vesnice včetně vystavěné šikmé věže z Pisy.

Pak Chong je severní brána do národního parku Khao Yai a jedinné rozumné ubytování, které jsme našli je Jungle Planet, kde si dáváme den volna. Co nás opravdu nepotěšilo, byla cena jídla v místních restauracích, po dlouhém hledání jsme se rozhodli někde posadit a objednat si. Za porci nudlí se smaženou zeleninou, za kterou bychom běžně nedali více jak 70THB jsme byli nuceni zaplatit téměř dvojnásob, 120THB mi zvedlo tlak natolik, že jsme se musel uklidnit a dojíst banánovým toastem a mikrosáčkem M&M’s ze 7Eleven. Ještě, že další den vyrážíme nahoru do národního parku Khao Yai.

Nahoře v parku prý volně žijí sloni, giboni, různé druhy ptáků a divé zvěře. Pro mě osobně bylo největší lákadlo vidět divokého slona, protože za celý svůj život jsem mohl slona vidět maximálně v televizi nebo zoo. Daška z představy vidět velkého savce bez bariér, byla poněkud nervózní. Stoupání do národního pakru ze severu má asi 25km a stoupání nejsou nijak brutální. Až na jednu výjimku jsme vše vyšlapali. Těsně před návštěvnickým centrem je území pro pozorování divoké zvěře, tedy vysoké, slonů a všeho co v národním parku žije. Můžete se projít do pozorovací věže a zkusit své štěstí. My jsme nikam zacházet nemuseli. Když za mnou Daška houkla, že bahnité fleky na cestě, které jsem přejel bez povšimnutí vypadají jako sloní stopy, ohlédnul jsem se. Daška měla pravdu, slon přešel cestu a ani nebyl moc daleko. Níže pod cestou na travnatém prostranství vidíme svého prvního divokého slona v životě. Tenhle bohužel měl něco s nohou a nějak jsme z toho nebyli zrovna veselí. Po chvíli kochání jsme vyrazili dále do návštěvnického centra, v jehož okolí je i restaurace a kavárna.

Není divu, že v restaraci je přítomnost zvědavých a loupežných opic nutností. Čas od času se jim podaří uloupit sáček chipsů nebo něčeho dobrého turistům hledících do svých chytrých telefonů. Po obědě vyrážíme dále, abychom si vybrali nocleh v jednom ez dvou kempů. První, kterým projíždíme je v obležení vysoké zvěře a částečně i thajských turistů, v tomto kempu je i kavárna a restaurace. My se rozhodli přespat v druhém, vzdálenějším a klidnějším. Cestou potkáváme druhého slona, který zrovna obědval uprostřed cesty vedoucí do kempu číslo dva. Máme možnost ho pozorovat asi dvacet minu a spolu s námi i další turisti a správci parku. Oproti prvnímu kempu je ten náš prázdný, ačkoliv tady je přítomná restarace. Vybíráme si nejlepší možné místo, stavíme stan a zbytek odpoledne odpočíváme. Na chvíli i znervózním. Před západem slunce si do kempu přišla pro večeři opičí rodina, která hodovala na plodech stromů, pod kterými jsme zrovna stanovali. Naštěstí se vše obešlo bez loupežných pokusů a mých zastrašovacích manévrů. Noc byla taky velmi příjemná. Usínáme za poslechu zpěvu ptáků, cvrkotu cvrčků a hřmění kdesi v dáli. Ráno nám v kempu dělal společnost jelen šesterák, který nás dlouhou chvíli pozoroval. Když jsme se sbalili a vyrazili na cestu měli jsme možnost pozorovat divokého slona potřetí. Kdybychom neměli zarezervované ubytování v Bangkoku, tak bychom asi zůstali i další noc. Národní park Khao Yai má hodně co nabídnout, obzvláště pro milovníky divoké přírody.

Bangkok, hlavní město Thajska a taky město se zatím nejšílenější dopravou, kterou jsme mohli okusit. Z okraje do centra města je to asi 30 kilometrů a čím blíže jsme jeho středu tím hustší je i doprava. Velice ryche se učíme od místních motorkářů. Nezastavujeme vzadu v koloně poslušně, jak bychom to udělali v Evropě nebo na Novém Zélandu, ale pomalu kličkujeme mezi auty přes všechny pruhy jak mezery dovolují až do první řady po boku všech ostatních motorek. V Bangkokské dopravě taky strašně moc oceňuji telefon připevněný na představci, ve kterém běží navigace, bez ní bychom bloudili po Bangkoku dodnes. Našim thajským domovem se stal hostel pro cyklisty Granny bike.bed, který vlastní dva milí Thajci, Neemo a Parn. Neemo je majitelka krásného obchůdku se spoustou umělecky a ekologicky zpracovaným zbožím a Parn vlastní cykloobchůdek hned vedle toho Neemiina. Oba obchůdky jsou umístěny v Bangkokském Uměleckém a Kulturním Centru (BACC-Bangkok Art and Culture Centre), kam jsme se taky zašli podívat. Jinak během našich pěti dnů volna v Bangkoku jsme regenerovali, plánovali a já udělal i nutnou údržbu našich kol. U mého kola, Mr. Moja, jsem musel zase vyměnit řetěz, teď už ale za Sram. A na obou kolech jsme se rozhodli vyměnit zadní pláště, protože ty původní, byly docela jeté.

Bangkok opouštíme vlakem na sever do města Phitsanuloke, odkud už zase na našich kolech vyrážíme na západ směr hranice s Myanmarem. Náš třídenní traverz k hranicím končímě v městě Mae Sot, kde jsme poprvé ochutnali Myanmarskou kuchyni. Byli jsme z ní velmi příjemně překvapeni a protože všechny zážitky jsou lepší s plným žaludkem chutného jídla, nemohli jsme se dočkat, až zažijeme opravdový Myanmar.

Statistika druhého pobytu v Thajsku:

Vzdálenost: 861,95 km
Výškové metry: +4812 m
Nejvyšší dosažená nadmořská výska: 848,2 m n.m.
Počet dnů: 19 vč. 7 odpočinkových
Noci ve stanu: 2
Dešťové dny: 0
Pády: Stále 2:2
Údržba: 2x nový zadní plášť, 1x řetěz pro Mr. Moja

Vzdálenost celkem: 6.396,58 km
Výskové metry celkem: +56304 m
Výškový rekord naší cesty: 1787 m. n. m. Thajsko

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: